Všechny debaty o obchvatu, bydlení, koupališti
a průmyslové zóně jsou ve skutečnosti debaty o jediné věci. Bude nás za patnáct let dost na to, aby občanské vybavení města dávalo smysl? V osmdesátých letech přibyly tomuto městu za tři dekády téměř čtyři tisíce lidí. Od té doby jdeme opačným směrem – a nejde o dojem. Jde o řadu čísel, kterou si může každý ověřit v evidenci obyvatel. V roce 2016 nás bylo s trvalým pobytem 9 502 a letos už jen 8 861.

  Za deset let nás ubylo 641. To je minus 6,7 procenta. Není to jedna dramatická vlna, je to tichý, každoroční odtok – v průměru 64 lidí ročně, tedy zhruba dvacet rodin.

  A teď to spočítejme v korunách, protože v tom je celý ten problém. Každý člověk s trvalým pobytem přináší městskému rozpočtu řádově kolem dvaceti tisíc korun ročně. Těch 641 chybějících obyvatel tedy znamená přibližně 12,8 milionu korun ročně, které do městské kasy nepřitečou. A dál každý rok více a více.

  Neubývá nás proto, že by tu bylo ošklivo. Ubývá nás proto, že mladý člověk ve třiceti řeší čtyři věci najednou: Kde bude bydlet?  Kde bude vydělávat? Jak dlouho mu potrvá cesta do práce? Co budou ve volném čase dělat děti? A když mu Nové Město odpoví na otázky: Bydlení nemůžeme nabídnout, průmyslová zóna není ani na papíře, kolony bez obchvatu jsou na denním pořádku a na hřiště už nejsou peníze pro úbytek obyvatel, tak se odstěhuje do Náchoda nebo do sousední vesnice. Ne z nevděku. Z prosté aritmetiky.

  Toto je celé jádro toho, co jsme čtyři roky prosazovali a co teď chceme předat dál: bydlení, práce, doprava a život ve městě nejsou čtyři samostatné body programu. Je to jedna věc pro budoucnost města.