Slyšeli jste to? Dovolte nám vysvětlit, jak městská pokladna funguje. Bez čísel to nejde.

  Rozpočet Nového Města nad Metují na rok 2026 počítá
s příjmy 416,3 milionu korun. Je to z DPH, z daní od firem, zaměstnanců, živnostníků, z nemovitostí a zbytek jsou různé poplatky za hazard, psy apod.

  Většina příjmů jsou takzvané sdílené daně. Funguje to následovně. Vyberou se po celé republice, hodí se do jednoho společného hrnce a z toho hrnce se pak podle zákona odkrajuje podíl pro stát, pro kraje a pro obce. Obecní krajíc se pak dělí podle klíče, ve kterém rozhoduje: počet obyvatel – s naprosto dominantní vahou téměř tří čtvrtin, počet dětí a žáků ve školách, které město zřizuje – 15 %, rozloha katastru a prostý počet obyvatel – zbývající zhruba desetina.

Na čem město opravdu závisí? Na lidech!

Zjednodušeně platí, že každý člověk s trvalým pobytem
v Novém Městě přináší městskému rozpočtu řádově kolem dvaceti tisíc korun ročně. A každé dítě, které chodí do školky nebo školy zřizované městem, přináší navíc zhruba 36 800 korun na jednoho přepočteného žáka.

  Spočítejme si tedy rodinu. Dva rodiče a dvě děti ve zdejší škole přinesou kolem sto padesáti tisíc korun ročně do městské pokladny. Za patnáct let přes dva miliony.  A teď si představte, že si chtějí postavit v Novém Městě rodinný domek a z úřadu jim sdělí, že si městskou silnici mají zaplatit sami. Je pochopitelné, že odejdou a s nimi i ty dva miliony.

A teď k té “prázdné kase”

Rozpočet na rok 2026 počítá s příjmy 416,3 milionu a výdaji 550,8 milionu. Rozdíl je 134,5 milionu korun. To je fakt
a nemá smysl ho zakrývat. Ale přečtěte si, jak je ten rozdíl krytý. V rozpočtu je na to jediná položka: změna stavu prostředků na bankovních účtech. Prostým jazykem – sáhne se na naspořené peníze z minulých let. Není tam ani koruna úvěru. Město nemá dluh. Řeči o krachu jsou nesmysl a každý si to může na webu města přečíst za dvě minuty. Zbývá tedy poctivá otázka: bylo správné ty úspory utratit?

Podívejme se, kam šly – koupaliště, inženýrské sítě, Jiráskovy sady, Urnový háj, projektové dokumentace apod. To nejsou provozní výdaje, ani platy. To jsou investice
do staveb, které tady budou stát za třicet let. Někdo namítne, že mimo investic do sítí v kasárnách, žádný výdaj nesměřoval do oblasti přinášející příjmy – bydlení. A má pravdu. To by se mělo změnit.

  Naspořené peníze města nejsou úspory na horší časy. Obec není domácnost, která si šetří na stáří. Když jich na účtu leží sto milionů deset let, neznamená to dobré hospodaření. Znamená to deset let, kdy se nic nepostavilo a přitom stavební práce mezitím podražily o desítky procent.

Jaké jsou priority? Dvě čísla na závěr

V rozpočtu vedle milionových částek najdete, že na přípravu družstevního bydlení se počítá 150 tis. Kč a na podporu městské infrastruktury pro výstavbu rodinných domů je
0,- Kč (slovy nula korun českých). Znamená to, že
na dostupné družstevní bydlení nebo na individuální bytovou výstavbu pro mladé lidi nejsou v městském rozpočtu vyčleněny téměř žádné peníze. Odpověď
na položenou otázku by měly mít jednotlivé volební strany.