Znáte to. Chcete si v létě vyvětrat, ale místo vůně posekané trávy vám do obýváku vtrhne symfonie pro dva kamiony a jeden prasklý výfuk. Desátého června se v sále kina sešla pestrá společnost. Dorazili ti, co už léta netrpělivě vyhlížejí den, kdy tranzitní doprava konečně zmizí za obzor, ale i tradiční hlouček těch, pro které je jakákoliv změna osobní urážkou.

Starosta Milan Slavík hned na úvod nalil čistého vína: za poslední tři a půl roku se na tomhle projektu odvedl obrovský kus práce. Hledal se kompromis mezi politiky, odborníky a hlavně lidmi. Výsledkem je technická studie od Spů až ke křižovatce k Bražci, která je na české poměry vlastně takový malý zázrak.

Ono totiž vymyslet trasu, která město opravdu dokonale mine, neukrojí nikomu ani metr ze zahrady a obytné zóny nechá v uctivé vzdálenosti, to už chce pořádný inženýrský fortel. A aby toho nebylo málo, silnice se na klíčových místech – třeba od údolí Metuje k Luštinci – elegantně schová do zářezů v zemi. Takže hluk? Ten zůstane pěkně pod zemí. O tom, jaké protihlukové stěny a kolik zeleně si kolem postavíme, si navíc rozhodneme my sami v územním plánu. Příroda neutrpí, niva řeky Metuje dostane elegantní vysoký most od skladů k Osmě. A cyklisté na trase do Nahořan? Ti si nového nadjezdu všimnou asi tak na pět šlápnutí do pedálů.

Skutečným hřebem večera byl ale film o dopravě uvnitř města. Nastavil nám totiž zrcadlo s takovou intenzitou, až to zabolelo. Na konkrétních průjezdech ukázal, jak si v současnosti jezdíme auty doslova pod vlastními okny a navzájem si otravujeme vzduch i život. A pak přišla ta sjezdová matematika: promyšlený sjezd přes průmyslovou zónu, křížení Náchodské a plynulé navedení hlavního proudu aut na ulici T. G. Masaryka k obchodní zóně a do severovýchodní části. Čistá, elegantní práce.

Bezcitně sebraný důvod si stěžovat 

Jenže, co naplat. Proti takové hromadě logických argumentů se bojuje těžko, což muselo být pro naše profesionální odpůrce nesmírně frustrující večer.

Představte si to zoufalství, když přijdete na setkání s odhodláním křičet, že vám dálnice zničí záhony s mrkví, a oni vám ukážou mapu, kde je silnice kilometry daleko a ještě schovaná v zemi. Žádná zdevastovaná příroda, žádný hluk pod okny, dokonce ani ti cyklisté nebudou muset sesedat z kola!

Je opravdu smutné sledovat, jak precizní technická studie a jasná čísla bezohledně berou lidem jejich posvátné právo být permanentně nespokojení. Největším „důsledkem“ celého projektu tak zřejmě nebude čisté centrum bez kamionůa plynulá doprava, ale hluboká existenční krize několika jedinců, kterým tenhleobchvat bezcitně sebral poslední důvod, proč si v hospodě postěžovat na neschopné vedení města. No řekněte – není to k vzteku, když věci najednou fungují tak, jak mají?