V předvolební debatě občanské iniciativy Dobrman se znovu otevřelo Krčínské návrší. Vilém Maur z Lidí pro Město přišel s už známým příběhem: Václav Zilvar prý bytovou výstavbu „účelově blokoval“.

Jenže když si celý příběh seřadíme tak, jak se skutečně odehrál, jednoduchá věta o jednom „blokujícím Zilvarovi“ se začne poměrně rychle rozpadat.

Územní plán si můžeme představit jako mapu, která říká, kde se smí stavět a kde je potřeba nechat prostor třeba pro budoucí silnici. Na Krčínském návrší město umožnilo novou zástavbu. Václav Zilvar ale upozorňoval na to, že právě tento prostor může být v budoucnu potřeba pro skutečný jihozápadní obchvat města. Požadoval proto zachování územní rezervy – jednoduše řečeno, aby se prostor předem nezastavěl domy a možnost obchvatu se tím definitivně nezavřela.

Město jeho námitku odmítlo.

Zilvar se obrátil na soud.

A teď přichází první podstatná věc, na kterou se při dnešním vyprávění často zapomíná: zastavitelné plochy Z.K6 a Z.K8 nezrušil Václav Zilvar. Zrušil je soud.

Krajský soud dospěl k závěru, že město Zilvarovu námitku nevypořádalo správně. Nejvyšší správní soud následně v březnu 2023 kasační stížnosti města a dalších účastníků zamítl. Soud popsal, že smyslem Zilvarova požadavku bylo zachovat územní rezervu pro komunikaci, která by mohla odvést část dopravy od městské zástavby.

Takže úplně jednoduše: město umožnilo výstavbu, občan upozornil na možný problém s budoucím obchvatem, město jeho námitku odmítlo, občan šel k soudu – a soud řekl, že postup města v této části neobstál.

A právě tady se nám do příběhu znovu vrací už známý „odborník“ Adam Balcar.

Balcar totiž nebyl někdo, kdo by celý spor sledoval zpovzdálí. Za městský úřad působil při pořizování územního plánu. Městské dokumenty ho uvádějí jako člověka, který za odbor výstavby a regionálního rozvoje pracoval na straně pořizovatele. Když se 19. dubna 2018 nový územní plán předkládal zastupitelům k vydání, právě Adam Balcar tento bod zastupitelům uvedl a po diskusi také přednesl návrh usnesení.

Je fér dodat, že samotný návrh územního plánu zpracovával autorizovaný urbanista a soud nikdy neřekl, že Balcar osobně porušil zákon. Soudní problém se týkal postupu města a nedostatečného vypořádání Zilvarovy námitky.

Jenže právě proto je dnešní hledání jediného „viníka“, který údajně všechno zablokoval, trochu úsměvné. Problém totiž nevznikl až žalobou. Začal už způsobem, jakým město územní plán připravilo a námitku vyřešilo.

A kdo tento plán nakonec schválil?

Tady se dostáváme zpět k Vilému Maurovi.

Maur byl v roce 2018 zastupitelem města a zápis z jednání potvrzuje, že měl na zasedání plnou účast. Když se nový územní plán vydával, hlasování skončilo výsledkem 19 pro, 0 proti, 0 se zdrželo.

Jinými slovy: Vilém Maur dnes hovoří o „účelovém blokování“ Zilvarem, ale sám byl členem zastupitelstva, které územní plán jednomyslně schválilo – tedy dokument, jehož část následně kvůli způsobu vypořádání Zilvarovy námitky soud zrušil.

To už celý příběh posouvá do trochu jiného světla.

A ještě zajímavější začne být ve chvíli, kdy se od údajných „osobních zájmů“ Václava Zilvara přesuneme k pozemkům samotným.

V červnu 2023 dostali zastupitelé Otevřený dopis majitelů pozemků v Krčínském návrší. Město v oficiálním zápisu mezi majiteli výslovně uvádí Romana Vaňka, Marii Rohlenovou a Josefa Cacha za K-47.

A jméno Rohlena je zajímavé i dnes.

V komunálních volbách 2026 kandiduje Michal Rohlena na třetím místě za Za Nové Město. Na stejné kandidátce je také Marie Rohlenová, kterou městský zápis označuje za jednu z majitelů pozemků na Krčínském návrší.

A pak je tu ještě zápis ze zastupitelstva z června 2024.

Při debatě o budoucnosti území vystoupil občan označený v zápisu jako „pan Rohlena“ a k obchvatu zaznělo: „nechceme ho přes Krčínské návrší“. Zápis zároveň ukazuje, že debata pokračovala otázkou, zda bude na místě budoucí zástavba, nebo zda by mohlo zůstat pole.

Pokud tedy Vilém Maur otevírá téma „osobních zájmů“, nabízí se otázka, proč stejnou pozornost nevěnovat také tomu, kdo pozemky na Krčínském návrší vlastní, kdo usiluje o jejich zastavitelnost a jak by přes ně vedený koridor obchvatu jejich budoucí využití ovlivnil.

Proč část vlastníků nechce obchvat přes Krčínské návrší?

Jak by případná trasa obchvatu ovlivnila možnost pozemky zastavět?

A neměly by právě takové majetkové vazby zaznívat vždy, když někdo začne mluvit o „osobních zájmech“ druhých?

To jsou konkrétní otázky. A na rozdíl od obecných nálepek mají základ ve veřejných dokumentech.

Celý spor je přitom ve své podstatě překvapivě jednoduchý.

• Jedna cesta říká: nejprve umožněme výstavbu a obchvat vyřešíme někde jinde nebo později.

Druhá říká: nejdřív si pohlídejme prostor, kudy může budoucí obchvat vést, a teprve potom definitivně rozhodněme, co se kolem něj zastaví.

Právě o to se vede spor i dnes při změnách územního plánu č. 8 a 9. Není potřeba tady rozebírat desítky stran dokumentace – celý princip jsme proto vysvětlili v krátké animaci.

▶ Podívejte se na jednoduchou animaci ke změnám č. 8 a 9 a obchvatu:

A pak si můžeme původní otázku položit znovu.

Kdo vlastně Krčínské návrší blokoval?

• Občan, který upozornil na možný problém a uspěl u soudu?
• Soud, který část územního plánu zrušil?
• Nebo město, které přijalo řešení, jež následně v této části před soudem neobstálo?

A pokud už chceme hledat osobní zájmy, nebylo by fér podívat se také na to, kdo má v daném území pozemky a co pro jejich budoucí využití znamená plánovaný obchvat?

Jednoduchá věta „Zilvar blokoval výstavbu“ se dobře používá v politické debatě.

Dokumenty ale vyprávějí podstatně složitější příběh.